Penzion Vinařství Hanuš - Hodnocení

Monika T.

Skupina přátel
Soukromý
Vloženo: 6.11.2017
Datum pobytu: 3.11. - 4.11.2017

Ráda bych touto cestou varovala všechny potencionální zákazníky, kteří by zde chtěli strávit volný čas. My jsme si tento sklípek bohužel vybrali a byla to chyba. Že to nebude takový standart, na který jsme zvyklí z jiných sklípků nám bylo jasné už u koštu, ale co následovalo potom předčilo všechna naše očekávání. Ale začneme od začátku. Pan vinař (mimochodem asi nejvíc nepříjemný vinař, co jsme zažili) si s paní vinařovou (taktéž miss sympatie), s vidinou velkého zisku, nahnali do sklípku dvě velké skupinky lidí a třetí skupinku ještě ubytovali do zbylých pokojů (však jo, vytěžit z toho prachy je potřeba). Obě tyto velké skupiny si pan vinař zaráz nahnal na košt a organizačně to tak nezvládal, že se musel snížit k řvaní (!!!) po platících zákaznících, cituji: „Tady se nebude žgrindad, když já mluvím“. No ono se těžko „nežgrindá“, když je vás čtyřicet narvaných v malým prostoru a panovi vinařovi nejde rozumět. To, že košt probíhal z lahví a ne z koštýře (což je snad samozřejmost a zažili jsme to úplně všude) už je jen detail. Studenou sprchu jsme pak zažili, když jsme vyšli nahoru ze sklepa. Naivně jsme si mysleli, že nám budou k popíjení hrát lidovky (je to přece moravský sklípek), jaké bylo naše překvapení, když si druhá skupina (aniž by se nás kdokoli zeptal) dotáhla obří reproduktory a přes notebook si pustila ve sklípku TECHNO!!! Samozřejmě volume rostlo s výší promile v krvi vedlejší skupinky, takže jsme se nejenže neslyšeli, ale vzájemné antipatie byly tak drsné, že se doteď divím, že si mezi sebou chlapi nerozbili ústa. Osobně jsem prosila pana vinaře, ať zjedná nápravu, neboť nás se nikdo neptal, zda toto chceme poslouchat a kdybychom to věděli, tak bychom sem rozhodně nejeli. Kytaru a housle, které si naše skupinka donesla jsme mohli zase zabalit a odnést pryč, protože kytara techno prostě nepřeřve. Třešničku na dortu tomu nasadila paní vinařka, která než aby se snažila vzniklou situaci, za kterou mohla ona s panem vinařem (no kdo jiný že ano, je to jejich sklípek), vyřešit a třeba se nám i omluvit, protože toto minimálně na omluvu bylo, tak mě ještě upozornila, že mám přestat dělat ksichty (!!!). No možná kdyby šlo slyšet přes ten řev, co říkám, tak bych nemusela házet ksichty. Jak si toto ovšem může dovolit říct zákazníkovi (oprávněně nespokojenému), to jsem nepochopila. Kolem půlnoci už se to nedalo vydržet, tak jsme utekli do svých pokojů. No naivní představa o tom, že se třeba i vyspíme, vzala za své velice rychle, hudba ještě zesílila a hrála do OSMI do rána! V té době pan vinař a paní vinařová už samozřejmě odešli pryč, aby to nemuseli náhodou řešit. Jejich hlavní starost – vybrat (nezasloužené) prachy už si splnili a zbytek je nezajímal. Nějaká starost o spokojenost zákazníků? Ale kdeže :-D Závěrem bych jen dodala, že takhle to vypadá, když někdo dělá svoje řemeslo pro prachy a ne s láskou. Já jsem poprvé v životě dala tisícovku za diskotéku (a ještě špatnou) a jsem si jistá, že udělám všechno proto, aby do tohoto sklepu nikdo z mých známých nikdy nejel. I vy se mu vyhněte a vyberte si sklípek, kde svoji práci dělají s láskou a váží si zákazníka.